Cestopis: Lanzarote, černá perla Kanárských ostrovů

14.6.2014
Jiří Ondrak
Nejčernější z Kanárských ostrovů, většinu jeho povrchu pokrývá tmavá červenošedá lávová poušť, pláže jsou z černého písku a zelenou vegetaci zde najdete výjimečně. Pokud chcete vidět apokalyptickou pekelnou krajinu na vlastní oči, leťte na Lanzarote.

Cesta

Na Lanzarote letíme celkem klasicky s cestovkou (polopenze plus dítě zdarma), takže žádné extra dobrodružství na cestě nelze čekat. Pokud ovšem nezapomenete cestovní pas, tak jako se to stalo rodince, čekající vedle nás na odbavení. Děti pas prostě potřebují i na cestu po EU, takže čtyřčlenná rodinka je násilně úředním rozhodnutím rozdělena a do letadla nastupuje jen otec se synem. Matka, která podle slov otce je vším vina, je potrestána setrváním s dcerou ve vlasti a jejich sedadla zůstávají prázdná.
Let na ostrov trvá přeci jen o něco déle, než do středomořských destinací, ale po necelých pěti hodinách jsme na místě. Následuje přesun autobusem do přístavu Puerto del Carmen a do našeho hotelu Flora THB.

Lanzarote

Lanzarote je ostrov vulkanického původu a je nejsevernějším z velkých Kanárských ostrovů. Mezi místními se traduje, že je pozůstatkem bájné Atlantidy. Hlavním městem je Arrecife, jediné opravdu moderní město, jinak mají všechna města a vesnice zachován svůj původní půvab. Na ostrově najdete jen jednu výškovou budou, všechny ostatní víceméně ctí společný architektonický styl a jsou zde zakázány velké reklamní poutače. Většinu krajiny tvoří rozlehlá lávová pole a černá láva a prach jsou opravdu všudypřítomné. I kvůli tomu UNESCO prohlásilo ho celý za jedinečnou biosférickou rezervaci a taky se zde natáčel první díl Planety opic.

César Manrique

To, že si Lanzarote zachovalo svoji duši, je zásluha španělského architekta a umělce Césara Manrique. Zasadil se o přijetí pravidel, která jsou dodržovaná dodnes. Jeho bizarní větrné strojky zdobí nejeden kruhový objezd. Manrique zemřel při autonehodě v roce 1992. Na Lanzarote působí nyní nadace nesoucí jeho jméno. Nadace sídlí v jeho domě a stará se o jeho odkaz. 

Na pláži

První den nás překvapuje zcela zaplněná pláž, není to ale naštěstí každý den, jsou totiž zrovna Velikonoce a pro Španěly je hlavním svátečním dnem pátek. Takže místní využívají volný den a v podstatě vytlačují německé a britské turisty do přilehlých restaurací a barů. Jinak ale v půlce dubna jsou pláže poloprázdné, stabilně fouká vítr a moře je studené. Písek v Puerto del Carmen sice světlý, ale ne tak jak jsme zvyklí z italských a španělských pláží, a při detailnějším pozorování v něm vidíte drobná černá zrnka sopečného prachu. Lávové kameny jsou zde hlavní stavení materiál, jsou z něj stavěny ploty, opěrné zdi, ale i domy.

Tradiční trhy v Teguise

Teguise, bývalé hlavní město Lanzarote, je nyní klidné, až opuštěné místo, které ožívá každou neděli, kdy se zde konají tradiční trhy. Jedeme z Puerto del Carmen autobusem, linkou která jezdí právě jen v neděli a právě jen na trhy.  Ve starobylém městě se uličkami jako pestře zbarvený had táhne šňůra stánků, na ulicích jsou hudební produkce, lidé posedávají, procházejí se, jedí, pijí a hlavně nakupují. Na trhu seženete s nadsázkou opravdu vše, od místního vína až po boty z Thajska. Nejsou to vyloženě trhy pro turisty, i když většina z nich sem zavítá. I díky starobylému městu mají své kouzlo a ani nemusíte nakupovat.

Jeskynní komplex Jameos del Agua, domov slepých krabů

Na dva dny si půjčujeme auto a v plánu je během těchto dvou dní navštívit ta nejzajímavější místa. První zastávkou je jeskynní komplex Jameos del Agua. Do jeskyně s jezerem César Manrique navrhl restauraci a koncertní sál. Trochu jako cizí element (ovšem zcela v duchu Manriquovi tvorby) zde působí křídově bílé betonové jezero s palmou. Najdete tady i vulkanologickou expozici. V jezírku navíc žijí bílí slepí krabi, které jinde nenajdete. Kromě krabů zde potkáváme na letišti rozdělenou rodinku, nyní již kompletní, takže vše dobře dopadlo.

Bílé pláže na severu

Z jeskyně jedeme dále na sever, cestou jsou vidět nádherně členité bílé pláže. U jedné zastavujeme. K našemu překvapení to bílé není písek, ale na drobno rozdrcené ulity a schránky mořských živočichů. Druhá pláž kde stavíme má naopak skvělý pozvolný vstup do moře, tady se koupeme, obědváme a pak jedeme přes nejseverněji položené město Orzolu na vyhlášenou vyhlídku Mirador del Rio. Zde se naskýtá především úchvatný pohled na sousední miniaturní ostrov Gracioza, Na zpáteční cestě projíždíme severozápadem ostrova, občas stavíme na různých vyhlídkách, kterých je tu nespočet.

Grilovačka na sopce

Druhý den nás čeká turisticky asi nejnavštěvovanější místo ostrova Lanzarote - Národní park Timanfaya. Tuto atraktivitu potvrzuje i dlouhá fronta aut a autobusů před vjezdem do parku. Frontu přečkáme, platíme vstupné a autem jedeme do středu parku, kde je restaurace a odkud už dál jezdí jen speciální autobusy, které vás provezou celým územím. Atrakcí jsou zde hlavně pokrmy grilované přímo na sopce a ukázky toho, že podzemí je opravdu velké horko. Suché roští vzplane, hned jak se dostane pár metru pod zem do jámy a voda nalitá do trubky, zaražené do země, vytryskne silou páry vzniklé teplem sopky. Všude je ale spousta lidí, takže radši balíme a okolo fronty, která je ještě mnohem větší než ráno, mizíme směrem k severním černým plážím...

Zelené jezero Charco de los Clicos a černé pláže s olivíny

Přírodní rezervace Charco de los Clicos v zálivu El Golfo na západním pobřeží je asi tím nejzajímavějším místem na ostrově. Není zde přelidněno, zelené jezero ostře kontrastuje s černým pískem a červenými skálami. Celý záliv je tvořen černými a rudými vulkanickými horninami a v písku se dá najít velké množství olivínů. Je tu prostě nádherně, takže se povalujeme v černém písku a hledáme olivíny.

Na zpáteční cestě ještě míjíme solná pole, koupeme se na vyhlášené pláži Punta del Papagayo, která je spíše zklamáním a pak už zpět do našeho přístavu.

| (c) photoreport.cz | Zákaz publikování fotografíí a textů bez předchozího souhlasu | Kontakt