Cestopis: Itálie, země, kde je víno levnější než pivo

8.9.2014
Jiří Ondrak
Moře, slunce, skvělé jídlo, dobré víno, nejlepší zmrzlinu a historické památky ale i nekonečné placené pláže se slunečníky a lehátky, zoufale ucpané dálnice... to vše jsme našli v Itálii.

Pomalá prohlídka alpských velikánů

Podle navigace měla cesta do malého italského města Gabicce Mare trvat něco málo přes deset hodin. Software v GPSce ale nemohl tušit, že od Mnichova až k jezeru Lago di Garda je místo dálnice vlastně dlouhé parkoviště a my pojedeme v podstatě krokem spolu ostatními turisty lačnícími po italském podnebí. Pomalu se tedy posouváme mezi alpskými monumenty a nadáváme si, že jsme nevyrazili na noc. Alpy se hrdě tyčí nad kolonou aut a aby nás ani na chvíli nenapadlo pochybovat o nadvládě přírody, spouští se pořádný liják. Naštěstí většina aut míří právě k populárnímu jezeru. Tam přestává pršet, dálnice se uvolňují, začíná pálit slunce a tak po sedmnácti hodinách úmorné jízdy i my dorazíme nakonec do cíle. Tady má automobilové dobrodružství malou dohru, protože najít volné místo v natřísklém letovisku je úkol minimálně pro detektiva Štiku.

Gabicce Mare

Gabicce je miniaturní italské letovisko ležící asi 10 km jižně od Rimini. Přijíždí sem hlavně Italové staršího věku toužící po levném luxusu. Taková ta střední třída, která v Česku vyráží do lepších kempů a lázeňských komplexů. Tady je ovšem místo procedur čeká dvanáctieurové lehátko, slunečník a lehce špinavé moře. 

Ohraničené a především placené pláže zaujímají 90% plochy pobřeží. Pokud chcete ležet na své dece, nemáte moc na výběr. Pro neorganizovaně divoké polehávání zde zbyl jen malý kousek na okraji a tam se utáboří většina českých návštěvníků, odmítajících obětovat 12 euro. Naštěstí takových tu není moc a na této pláži je místa dost, je tu bar s milou obsluhou i WC.

Na noční život Gabicce Mare moc neužije, takže za těmito radovánkami je třeba vyrazit do sousedního městečka Catollica, kde po širokých osvětlených kolonádách korzují tisíce lidí, až je vám z toho depresivno.

K piadině alespoň půl litru vína 

Jídlo je na Itálii úplně ta nejlepší věc. Troufnu si tvrdit, že co se jídla týká, jsou na tom Italové lépe než Francouzi. No schválně, kolik vyjmenujete francouzských jídel a kolik italských? A když k tomu ještě přidáte nejlepší zmrzlinu na světě, kterou navíc do Evropy přinesli právě Italové, tak je rozhodnuto, ne?

V Románském kraji kolem Rimini najdete, kromě nezbytných těstovin a pizzy, na každém rohu prodávat tradiční piadiny. Vypadá to trochu jako mexická tortilla a plní se vším možným, především pak šunkou, mozzarellou a rajčaty. Je to tenká placka z kynutého těsta s přídavkem sádla, opečená nasucho na pánvi. Podává se i jako příloha k salátům nebo jen tak samotná, posypaná parmazánem. Je to jednoduché, chuť výborná a variací nespočet. V barech u pláže slouží piadiny spolu s různými saláty a vínem jako rychlé občerstvení.

Víno je samostatná kapitola. Italové jsou druzí ve spotřebě vína na osobu, hned po Francouzech. A tak stejně jako v Česku je oblíbené pivo levnější než voda, je v Itálii levnější víno než pivo. Italové mají ale přeci jen nějaké zbytky rozumu a tak voda stojí nejméně.

Nejstarší republika na světě - San Marino

Více než 3,3 milióny lidí navštíví každý rok San Marino, dvaadvacetitisícovou republiku s nejstarší ústavou na světě. Ta vznikla už v roce 1600 a platí dodnes. Většina z nich míří do starobylého hlavního města a to tak doslova praská ve švech. Platí se tu eurem a pas nepotřebujete i když San Marino není součástí EU. Z pobřeží sem jedeme asi 45 min po vedlejších silnicích, parkujeme v podzemních garážích, splýváme s nesčetným davem a suneme se na kopec Monte Titano do historického centra. Kromě obrovského počtu obchodů se suvenýry tady jsou restaurace, kostely a muzea. Za jeden den tak můžete navštívit třeba muzeum mučení, muzeum zbraní, muzeum voskových figurín, expozici závodních aut, terárium, akvárium a nebo muzeum kuriozit.

Hrad, kde žila Lucrezia Borgia a Francesca s milencem zemřela rukou svého manžela

Ráno nasedáme v Gabicce na turistický vláček a po půl hodině drkotání se už procházíme po probouzejících se ulicích Gradaryměstečka s velmi zachovalým hradem a podhradím. Atmosféra městečka je poklidná a nedává ani tušit kolik romantických příběhů se zde ve středověku odehrálo. Nejznámějším je tragický příběh lásky Francescy a Paola, který popsal Dante Alighieri v pátém zpěvu Pekla své Božské komedie. Svoji část pohnutého životního románu si zde prožila i Lucrezia Borgia, pobývající na Gradaře několik let.

| (c) photoreport.cz | Zákaz publikování fotografíí a textů bez předchozího souhlasu | Kontakt