Zabíjačka

25.2.2015
Jiří Ondrak
Říká se tomu drsně - zabíjačka, ale v podstatě je to jeden z národních svátků, má tradici, lidem po staletí přináší radost, naplňuje je pocitem sounáležitosti a přináší alespoň na chvíli iluzi hojnosti. Dnes je ze zabijaček hlavně byznys, ale jsou místa, kde je svět ještě v pořádku...
Je mlhavé sobotní ráno prvního prosincového víkendu, sedím v autě s řeznickým mistrem Karlem a naše mlčení ruší jen zvuk motoru a tikání směrových světel. Pro mě je to ticho symbolické a téměř až posvátné. Dnes totiž v mé přítomnosti přijde rukou mistrovou o život vepřík a před mýma očima se změní v potravinu. Pro Karla je to každodenní rutina. 

O deset minut později dorazíme na místo. Tady jsou přípravy už v plném proudu. Standa loupe česnek, Petr krájí cibuli, Franta usrkává svařák, namáčí a rozmačkává se houska, ostří nože a vepř rezignovaně čeká v kleci na svůj konec. Je střelen do hlavy, chvíli se cuká a třepe, jakoby se snažil vrátit na tenhle nespravedlivý svět, ale po té, co mu čepel nože přeřízne tepnu, rozhostí se po dvorku klid a mír a je slyšet jen žblunkání krve v žejdlíku. Krev je ovšem třeba poctivě míchat, aby se nesrazila. Pokud by se tak stalo, nebyla by jelítka ani červená polévka. A to, jistě uznáte, by byla nenapravitelná škoda. Krev je první z čuníka vytěžená surovina. Obyčej velí ji míchat rukou. Trochu morbidní, ale tradice je třeba dodržovat. 

Prasátko je potom očištěno, zbaveno štětin a zavěšeno na železnou trojnožku s kladkou a hákem. Jak si tam tak visí, Karel ho rozpáře a vyvrhne vnitřnosti. Většina se později zužitkuje - do ovaru, do guláše, do jitrnic, jelítek a tlačenky. Dříve se z prasete zužitkovalo sto procent, dnes už sice pro některé části nemáme využití, ale pořád do koše putuje jen minimum surovin. Pak už vše běží jako na drátku. Karel porcuje maso, vaří se ovar, v troubě se peče guláš a do toho všeho přijíždí Jana s Ďurim. 

Ďuri má letos sedmdesát a za svůj skvělý zdravotní stav vděčí nejen maďarské nátuře ale především Janině péči. Říká mu "Papíčku" a stará se o něj s dojemnou láskou. "Papíčku, papáš k tomu ovárku i chlebíček? Aby ti nebylo špatně. A vezmi si i mrkvičku!" A Ďuri poslušně ukusuje střídku chleba a vypráví, jak si nedávno pořizoval nový vůz.

"Checete vestavěnou navigaci?" ptá se prodejce, ve snaze prodat důchodci co nejvíce. 
"Kdepak, já jsem ženatý, milý pane. Moje manželka je nejlepší navigace!" odpovídá Ďuri s lehce maďarským přízvukem.
"Tak tempomat by se vám mohl hodit!" nedá se odradit ten chlápek v bílé košili.
"Pane, i funkci tempomatu zastane moje žena. Jakmile jedu moc pomalu, hned si začne stěžovat. A co teprve, když jedu rychle!" tvrdošíjně odmítá Papíček i tuto nabídku.
"A nechtěl byste parkovacího asistenta?" zkouší štěstí prodejce.
"Kdepak, to já když parkuji, tak manželka vyskočí a ukazuje zcela přesně, kam a jak mám zaparkovat!" pokračuje Ďuri.
Prodavač se nakonec zamyslí a celou záležitost uzavře: "Tak kdyby manželka auto i tlačila, tak byste nepotřeboval ani motor!"

A zabijačkový den se pomalu překlápí do své klidnější a zajímavější části. Po ovaru přichází na řadu ochutnávka guláše, tlačenka se tlačí do igelitových pytlíků, jitrnicový a jelítkový prejt plní střívka, sádlo se pomalu škvaří, Franta už dávno usnul unaven prací a alkoholem a řeznický mistr Karel, který má konečně po celodenní dřině trochu volněji, upijí meruňkovici a vypráví...

"Já byl děsnej hajzl, když sem byl malej. Pořád sem někoho bil, do školy sem moc nechodil, tašku sem si ráno schoval do křoví u řeky a už sme mazali někam pryč. Jednou se zvedla řeka a ta schovaná taška uplavala a já pak chodil měsíc bez ní, něž se na to přišlo. Fotr mě pak seřezal jako psa a byl chvíli klid. Než sem našel na poli ruční granát z války, vzal sem ho kámošům ukázat. Zahlídl to učitel, zpanikařil a celou školu museli vyklidit a prohledat esenbáci. Když se to dozvěděl táta, seřezal mě a já zase pár dní sekal latinu."

Vepř je kompletně zpracován a tak se už se jen popíjí, uklízí a zabijačková slavnost pomalu ale jistě končí....




| (c) photoreport.cz | Zákaz publikování fotografíí a textů bez předchozího souhlasu | Kontakt